Novoroční předsevzetí aneb jak se dočkat konce světa

Podle mayského kalendáře nastane 21. 12. 2012 konec světa. Přiznám se, že když se dívám na zprávy a zejména na ty ekonomické, tak to tak opravdu vypadá. Ať už se předpověď starých Mayů vyplní či nikoliv, budeme se především nejdříve muset kritického data dočkat. A tak se ptám, jak přežít rok 2012 a nepoddat se černým vizím, ekonomickým krizím a jiným ve skrze negativním zprávám, kterými nás denně bombardují média?

Mayský kalendářHW

Ačkoliv nejsem příznivcem lhaní si do kapsy ani budování falešného optimismu, tak věřím, že jedna taktika, jak se s tím vším vypořádat, existuje. Mé novoroční předsevzetí je totiž radovat se z obyčejných, všednodenních věcí a maličkostí.

Silvestra jsem oslavila s manželem v Berlíně. Úžasné, nabité, kosmopolitní a přátelské město mě nadchlo stejně jako při předchozích návštěvách. Jestli to bylo koncem roku, nebo Německem, které nás má všechny z krize vytáhnout, nevím, ale atmosféra ve městě byla fantastická. Pulzující ulice, plné restaurace, bary a turisté trajdající po památkách byl přesně ten únik od „blbé nálady“, který jsem potřebovala. Chybička se vloudila jen v okamžiku, kdy jsem se na Nový rok ráno podívala na zprávy BBC, abych se dozvěděla, že tento rok bude opravdu na nic a že až na Olympiádu v Londýně nás vlastně nic dobrého nečeká. A tak jsem, možná trochu alibisticky, televizi vypnula a začala se věnovat jiným věcem. Začátek roku byl tedy opravdu príma, takže je tu první důvod k radosti a optimismu.

Po Vánocích strávených doma v ČR jsem se vrátila zpět do Skotska zregenerovaná a s pár kily navíc získanými nadbytečnou konzumací cukroví, uzeného se zelím a knedlíky a nenahraditelného knedla zela vepřa. A neříká se snad, že tuk obaluje nervy? A tak se místo výčitek a vrhání se na všemožné diety a rotopedy v posilovnách raduju, že mám obalené nervy a energii čelit věcem příštím. České kamarádky jsem tady v Dundee taky našla v pořádku a takové kafe a příjemné popovídání o životě je dalším světlým bodem na seznamu všednodenních radostí.

Před dvěma lety jsem si tady ve Skotsku založila vlastní firmu, která se zabývá PR a marketingem. Byl to riskantní krok v okamžiku, kdy ekonomická krize teprve začínala a někdo v ní věřil a někdo ne. Teď není sporu o tom, že na ekonomickou krizi věří více podnikatelů než tříletých dětí na Ježíška. Asi si dovedete představit, že v oboru, který se tak obtížně kvantifikuje, nemám v tuto chvíli na růžích ustláno. A máte samozřejmě pravdu! Loňský rok byl opravdovou výzvou a myslím si, že do okamžiku, kdy budu prodávat franšízy po celé Evropě, je ještě kus cesty :-). Přes veškeré obtíže však můžu říct, že mě podnikání baví, za bývalé zaměstnání bych neměnila ani náhodou a dokud firma běží a funguje bez dluhů, s čistým štítem a dobrými referencemi, tak je to pro mne důvod k optimismu.

Podtrženo sečteno, jsem jedním ze šťastných lidí, kteří mají střechu nad hlavou, práci, milující rodinu, přátele a peníze na nákup. Protože to pro mě není málo, věřím, že rok 2012 bude dobrým rokem. A ať už konec roku v prosinci přijde nebo ne, já si to chci pořádně užít :-)!